tisková zpráva, 25. 10. 2019, Praha, Zvonečník, z.s.

Zvonečník podporuje zvažované využití vytěžených dolů a lomů v Podkrušnohoří pro akumulaci elektrické energie, zdůrazňuje ekonomickou výhodnost takové investice, využitelnost různých akumulačních technologií a výhody využití energie z obnovitelných zdrojů z evropského trhu. Důležitost přikládá řešení znečištění řeky Bíliny i poučení z již realizovaných hydrických rekultivací.

Zvonečník vnímá vysoké náklady hydrické rekultivace v případě jezera Most. Patrně ne zcela byla vyřešená propustnost podloží a také vzhledem k výparu z plochy jezera je nutné velké množství vody přečerpávané až z Ohře (nikoli bližší, ale znečištěnější řeky Bíliny). Jezero má nabídnout především rekreační vyžití. Z dlouhodobého hlediska nemůže jít o rentabilní projekt a v dobách problémů se suchy je vhodné zachování vody v řece.

Přes zkušenost s jezerem Most podporu zasluhuje zvážení možnosti vzniku vodních děl v místech vytěžených hnědouhelných dolů a lomů při řece Bílině a vodním přivaděči z Ohře. Jde o jedinečnou možnost využití energetického potenciálu, kdy ukládání energie v přečerpávacích elektrárnách je formou dosud ekonomicky zajímavou a využitelnou ve větším měřítku. Nabízí to možnost využití nárazových přebytků ekologické energie (z obnovitelných zdrojů) například ze sousedního Německa, a to dokonce až se zápornou tržní cenou. Na rozdíl od jiných míst v Česku zde není problém se zásahy vodních děl do území chráněné přírody, lidských obydlí a dopravních cest.

Řeka Bílina ovšem dosud patří mezi nejznečištěnější řeky v Česku. Pokud zde nemají vznikat zapáchající vodní plochy s toxickými sedimenty, je nutné řešit toto znečištění. Nádrže nové zvažované vodní kaskády mohou mít i další vedlejší využití (rybářství, rekreace), nemusí být jen hydrickou rekultivací či energetickou soustavou.

Přečerpávací elektrárny nejsou v současnosti jediným využitelným řešením pro ukládání energie ve větším měřítku. Z mechanických řešení jde o systémy velkých závaží, a to spouštěných pomocí povrchových jeřábů, případně i do hlubinných šachet. Z elektrochemických řešení se nabízejí velkokapacitní akumulátory s různě využitelnými, drahými a recyklovatelnými elektrolyty.

Zvonečník apeluje na vládní představitele k podpoře možnosti vzniku projektů pro novou energetickou akumulační soustavu v místech vytěžených podkrušnohorských hnědouhelných lomů a dolů. Jedná se o potenciálně velmi výhodnou energetickou investici pro využití obnovitelné energie a stabilizaci elektrické přenosové sítě (se vztahem k ČEZ s většinovým vlastnickým podílem státu). V případě přečerpávacích elektráren klíčové vidíme úpravy terénu k vytvoření co nejlepšího gradientu mezi nádržemi (omezení hydraulického odporu v potrubí s jeho co možné nejkratší délkou mezi nádržemi a využitím co největšího výškového rozdílu hladin nádrží) a řešení vyčištění řeky Bíliny. Pokud stát řeší energetické koncepce a přednostní využívání bezemisních zdrojů energie, měl by vážněji uvažovat i o dalších možnostech využívání akumulované energie (mechanická závaží, různé druhy elektrochemických akumulátorů).

přivaděč vody a jezero Most

Dne 18. září 2019 uspořádal Zvonečník ve spolupráci s Friedrich-Ebert-Stiftung, zastoupení v ČR fórum "Měnící se svět a ekologická řešení". Akce v Černínském paláci s ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem otevřela dialog s ekologickými organizacemi.

Fórum mělo především podobu kulatého stolu s vedením Ministerstva zahraničních věcí a mohli se ho účastnit nejen vybraní zástupci ekologických organizací. Důležitým počinem bylo shromáždění písemných podnětů od účastníků a debata k nim v celém plénu. Ne ve všem se ekologické organizace shodnou, důležitá je ale spolupráce, hledání společných průniků a podpora konkrétních řešení ke zlepšení životního prostředí u nás a ve světě.

Důležitým poselstvím akce se staly dopady změn klimatu, dostupnosti vody a potravin pro chudé. Akci doplnila výstava Česko proti chudobě s názvem "Hladová planeta" a prohlídka Černínského paláce.

Předložené podněty ke stažení:

Zvonečník

Zelený kruh, Greenpeace, Hnutí DUHA

Koalice pro řeky

INCIEN

Česká společnost ornitologická

Koalice proti palmovému oleji

STUŽ

Centrum po dopravu a energetiku

Společnost pro zvířata

Milan Janíček

Eliška Svobodová

tisková zpráva, 5. 4. 2019, Praha, Zvonečník, z.s.

Dřevo je ekologické palivo, které je dostupné i v dosud neplynofikovaných oblastech a pro jeho větší využití v domácnostech je klíčová jeho dostupnost a cena na trhu. Významným faktorem jsou v tomto ohledu kůrovcové kalamity a možnost využití rovnou ve velkých energetických zdrojích. Zvonečník požaduje strategii náhrady uhlí za dřevo a podporu vlastníkům lesů za podmínek využití vhodných druhů dřevin a ochrany mladých rostlin před zvěří.

Ohledně možnosti většího využití dřeva v domácnostech a aspektu příznivých emisí z hlediska obsahu síry Zvonečník kontaktoval ministra životního prostředí Richarda Brabce. Na ministerstvu následně proběhlo jednání se zástupci Zvonečníku a Zeleného kruhu s pověřenými úředníky odboru ochrany ovzduší. Problém uhlí z hlediska sirnatosti zde byl potvrzený, sporné některé jiné emisní parametry. Ministerstvo ale odmítá limit sirnatosti dostupného uhlí pro neodsířené zdroje hlavně proto, že kotle jen na neekologické uhlí byly v minulosti předmětem ekologických dotací a těžko to lze vysvětlit majitelům takových kotlů. Obecní zákazy spalování hnědého uhlí se provozu takových kotlů ale mohou dotýkat také. Jednání přineslo shodu na potřebné osvětě zejména ke spalování skutečně suchého dřeva a vhodným způsobem.

Nevhodné druhové složení českých lesů a klimatické výkyvy přinášejí problémy s kůrovcovými kalamitami. Proto se Zvonečník obrátil na ministryni průmyslu a obchodu Martu Novákovou s požadavkem na vznik strategie náhrady uhlí za dřevo. Jde o problémy přímo se vztahem k energetice a tržnímu prostředí, kdy masivní spálení dřeva ve velkých energetických zdrojích může ohrozit dostupnost dřeva pro domácnosti. Ve spolupráci s ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem je také nutné řešit dlouhodobou perspektivu dostupnosti dřeva z českých lesů. Nízké ceny dřeva na trhu ohrožují vlastníky lesů a je zde vhodná cílená podpora k udržitelnému hospodaření. Zvonečník v tomto vnímá klíčovou podmínečnost k využití vhodných druhů dřevin a podporu zejména ochrany mladých rostlin před zvěří.

Odkazy:

Zavedení limitu pro sirnatost uhlí, dostupnost palivového dřeva (ministrovi Richardu Brabcovi), URL: https://www.ebotanika.net/zvonecnik/dok/190115limitsirnatost.pdf

Strategie náhrady uhlí za dřevo (ministryni Martě Novákové), URL: www.ebotanika.net/zvonecnik/dok/190331uhlidrevo.pdf

tisková zpráva, 4. 4. 2019, Praha, Zvonečník, z.s.

Eroze půdy v současnosti ohrožuje více než polovinu zemědělské půdy ČR a je zásadním problémem v tropických oblastech, kde pralesy ustupují produkci soji využívané také přímo v ČR. Je tu daný vysoký obsah bílkovin v soji a její nízká cena kvůli produkci v rozvojovém světě. Takový rozvoj je dlouhodobě zcela neudržitelný, protože české zemědělství potřebuje udržení kvalitní půdy a civilizace na planetě tropické pralesy s klíčovou rolí pro klima. Likvidace deštných pralesů může mít větší klimatické dopady pro kontinentální části planety a dlouhodobou zemědělskou produkci, než změny koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře.

Zvonečník apeluje na zaměření debaty na úroveň nastavení celoevropských dotací pro protierozní pícniny a celoevropské omezení dovozu původem tropické soji. Je zřejmé, že protierozní pícniny nestačí s nastavením legislativy nutně pěstovat, ale musejí být konkurenceschopné pro využití v místní živočišné produkci. Česko se zodpovědným přístupem nemůže vymykat ostatním evropským zemím. Pro konkurenceschopnost zde musí dojít právě na evropské úrovni k dohodě jednak na nastavení zemědělských dotací, omezení dovozu soji vypěstované v tropech a zajištění transparentních informací k původu konkrétních dodávek sóji (soja vypěstovaná v tropech nemůže nést označení původu např. v Německu, kde byl jen mezičlánek výrobně-dodavatelského řetězce). Pro tropické oblasti se nabízí místo produkce soji udržitelná zemědělská produkce v systému agroforestry.

K řešení problému Zvonečník již oslovil ministra zahraničí Tomáše Petříčka, ministra zemědělství Miroslava Tomana, europoslance Pavla Poce (mimo jiné angažoval se již u palmového oleje) a bylo předmětem také projednání v rámci Výboru pro krajinu, vodu a biodiverzitu Rady vlády pro udržitelný rozvoj s podporou řady odborníků.

Odkazy:

Výzva k protierozní vyhlášce a omezení dovozu krmné soji, URL: https://www.vodakrajina.eu/news/protierozni-vyhlaska-a-omezeni-dovozu-krmne-soji/

Oslovení ministra zahraničí Tomáše Petříčka, URL: www.ebotanika.net/zvonecnik/dok/190331soja.pdf 

Platforma Zvonečník uspořádala 8. ledna 2019 debatu v Lidovém domě k problematice plastů a alternativ v podobě předcházení jejich používání a používání jiných materiálů. V debatě vystoupil europoslanec Pavel Poc a řada odborníků, zúčastnil se také například kabylský zpěvák Zayen.   

Debatu zahájila ukázka různých druhů materiálů, ze kterých jsou vyrobené nákupní tašky a kelímky na nápoje. Ačkoli mohou být vyrobené z dobře recyklovatelných materiálů s ekologickými nápisy, například úskalím papírových tašek je poměrně snadné roztrhnutí a poškození obsahu, rozpory se ukázaly kolem nakládání s bioplasty. Stejně vypadající plastové kelímky zase mohou být vyrobené z různých druhů plastů, ale některé přímo budí zdravotní obavy ze základních stavebních jednotek (např. toxický styren).  

Pavel Poc přiblížil svoji zkušenost se zapleteným plastovým nepořádkem dokonce i při setkání se zvířaty při potápění a že dnes nikdo nedokáže říci, kolik takového nepořádku v prostředí vlastně je. Na příkladu otěru pneumatik ilustroval zájem dokonce samotného průmyslu dozvědět se více o problémech pro životní prostředí a co je vlastně možné udělat pro zlepšení. Varoval před uvažováním "vždyť Pepa také chytil trojku z diktátu" s neochotou řešit vlastní problémy.  

Jan Freidinger (Greenpeace) konstatoval, že kolem problému záplavy plastů se v minulém roce hodně povedlo. Velký význam vidí ve snadné recyklovatelnosti některých materiálů, která je důležitá také z hlediska úspor energie. Každý také může nastavit například šetrnější praní prádla proti zbytečnému uvolňování mikroplastů do vody.  

Podle Ivo Kropáčka (Hnutí DUHA) i ve vyspělém světě lze omezit jednorázové plasty a být inspirací pro chudší země. Ocenil rychlý vývoj kolem příprav evropské směrnice na omezení plastového odpadu od začátku roku 2017. Hlavní je podle něj omezit spotřebu a ne sázet na alternativní materiály.  

Petr Šikýř (provozní ředitel Ekokom) zdůraznil hlavně vymahatelnost nové legislativy. Hodně plastů se v současnosti používá ve stavebnictví, PVC je zde až nenahraditelné a zároveň dobře recyklovatelné (zatímco z potravinářství mohou být zbytečné problémy z chlorovaných plastů, pokud skončí ve spalovnách). Odmítl používání rozložitelných plastů, které se tváří ekologicky, ale velmi komplikují recyklaci konvenčních plastů. Na příkladu PET lahví poukázal na uživatelské hranice ekodesignu, kdy lahve s původní již nízkou gramáží 27 gramů sníženou na 17 gramů již přinesly problém manipulace a nechtěného vylití obsahu při otevření. Nejznečištěnější řeky podle něj nejsou v EU, zásadní problémy s plasty vidí v jiných částech planety.  

Jan Maršák (odbor odpadů MŽP) vyjednával řešení jednorázových plastů s EU. V přípravě směrnice k nim ocenil velmi široký záběr a velkou rychlost jednání mezi evropskou radou, komisí a parlamentem. Text směrnice by podle něj měl být co nejjasnější, předběžný text ČR podpořila. Samo ministerstvo klade důraz na prevenci vzniku odpadů, proto spustilo kampaň "Dost bylo plastů" a příkladně nabízí cukr v cukřenkách a smetanu do kávy. Vnímá problém, že nikdo nechce mít recyklační linku za domem a obecně platí fobie proti zařízením na odpady. Bioplasty jsou podle něj riziková alternativa a nepatří na kompost.  

V debatě dále vystoupil Vojtěch Vosecký (INCIEN), že v odpadovém hospodářství ČR je stále hodně co dohánět k předcházení odpadů a jejich recyklaci. Karel Kocman přiblížil, že mikroplasty požírají mikroorganismy a s jejich využitím by k úklidu plastů z prostředí bylo potřeba je koncentrovat. Drahomír Bárta vidí problém v nepoužívání vratného skla místo plastů. Norbert Buchta připomenul otázku zdravotní bezpečnosti vody s mikroplasty, které se věnovala již zvláštní debata Zvonečníku k vodním zdrojům. Podle Zdeňka Jiskry rozvojové země také musí začít s redukcí používání plastů, jinak přístup samotné EU pozbývá větší smysl. Jiří Jakl poukázal, že plasty zaneřáděné životní prostředí se dotýká bezprostředně nás samotných a je potřeba toto řešit v zájmu nás samotných i v EU.  

Potěšil nás velký ohlas debaty, rozproudění otázek nad skutečným ekologickým přínosem různých materiálů a výrobků s ekologickými nápisy k nim. Nakonec se účastníci shodli především na předcházení plastovým odpadům a řešení recyklovatelnosti různých materiálů, než jen hledání materiálových alternativ. K rozporům mezi dopady na životní prostředí v používání různých materiálů bude ještě nutné porovnat konkrétní odborné studie.  

Rušení jednorázových plastů - tisková zpráva Zvonečníku 19. 11. 2018

tisková zpráva, 15.1.2019, Praha, Zvonečník, z.s.

Zvonečník se s podporou odborníků, Česko proti chudobě a Zeleného kruhu obrátil na ministra životního prostředí Richarda Brabce s žádostí k jednání ve věci zavedení limitu pro sirnatost uhlí do neodsířených zdrojů a řešení dostupnosti palivového dřeva.

Překvapující je, že emise síry v boji státu za lepší ovzduší se již vůbec neřeší, viz tisková zpráva MŽP z 8. 11. 2018 URL: https://www.mzp.cz/cz/news_181108_ovzdu%C5%A1%C3%AD

Neodsíření hnědouhelných elektráren a tepláren v 80. letech minulého století přinášelo problémy s kyselými dešti. Oslabené lesní porosty se srovnávaly s měsíční krajinou, šířil se v nich kůrovec, zkoušely se také různé nevhodné nepůvodní druhy dřevin a uměle byly ničeny lesní půdy. Odsíření či plynofikace velkých zdrojů problém sirnatých dešťů výrazně zlepšil a naprostá většina obyvatel Česka oceňuje tento úspěch přes velké nutné finanční nároky.

Jenže problém s ovzduším se netýká jen velkých energetických zdrojů. Když pomineme dopravu, inverzní situace připomínají také problém s domácími kotly. Proto se přistoupilo k podpoře výměn domácích kotlů. Tyto výměny sice řeší lepší hoření organických a uhelných paliv místo sazí, oxidu uhelnatého a organických karcinogenů ideálně až na oxid uhličitý, ale nemohou řešit nevhodné složení paliva s větším obsahem síry.

Různé druhy uhlí se liší obsahem uhlíku, popelovin, síry a dalších příměsí. Síra se při spalování uhlí přeměňuje na oxid siřičitý (SO₂) až oxid sírový (SO₃), přičemž oba tyto plyny mají větší hustotu než vzduch (2,26× větší a 1,53× větší). Při vylétnutí z nevysokého komínu domu proto klesají k zemi i bez zásadního přispění teplotní inverze a reakcemi s vlhkostí ve vzduchu či v dýchacím ústrojí vzniká až kyselina sírová. Expozice vede k dráždění očí a dýchacích cest, poškozuje plíce či rozvíjí astma. Rodinné domky v rozptýlené zástavbě dosud bývají vytápěné uhlím. Po odsíření a odprášení velkých průmyslových zdrojů jsou stále desetitisíce lokálních topenišť hlavním zdrojem škodlivých imisí při zhoršených rozptylových podmínkách v topném období.

Domácí kotle nemohou mít odsíření a jedinou možností snížení emisí oxidů síry je použití vhodných paliv s nízkým obsahem síry. Z plynných paliv jde například o zemní plyn. Síra je biogenní prvek, ale jen v zanedbatelném množství je přítomná ve dřevě. U uhlí pak bývá různé množství síry podle druhu a navíc ne vždy větší množství jednoho levného druhu uhlí uvolní také více energie, než menší množství jiného dražšího uhlí. Sirnaté uhlí má vyšší výhřevnost a jeho spalování provází zápach.

Navrhujeme v neodsířených zdrojích zavedení limitu spalování uhlí s obsahem síry do 0,5%. Způsob ukotvení do legislativy je právní otázka pro právníky MŽP a jednání s dalšími odborníky, v minulosti zde určitou roli měla vyhláška 13/2009 Sb. §3. V prodejnách paliv je obsah síry u jednotlivých paliv uváděný. Obsah síry je totiž důležitý i z hlediska životnosti kotlů a komínů a řada zákazníků se orientuje kvalitativně, nikoli jen cenou jednotkových množství paliv. Uhlí s vyšším obsahem síry by z dolů mohlo směřovat jen do velkých odsířených zdrojů. Pověřený orgán státního dozoru by pak dodržování mohl kontrolovat jak u prodejů uhlí s nadlimitní sirnatostí z uhelných společností, tak na úrovni nabídky na trhu u prodejců paliv. Dosavadní zásoby na straně spotřebitelů by se již neřešily, naopak větší význam vychází pro osvětu mezi spotřebiteli. K debatě zvolenému limitu sirnatosti 0,5% může vyhovět i řada uhelných paliv, je ale jednoznačný a neumožňuje prodej již některých druhů hnědého uhlí klamavě prodávaných za "nízkosirnaté".

Asi logicky lze namítat sociálními dopady, kdy levným sirnatým uhlím dosud běžně topí chudší domácnosti. Pro ně mimochodem přes spoluúčast nebyly dostupné ani investice do nových kotlů s kotlíkovými dotacemi a mohou se točit v bludném kruhu energetické chudoby. Řešení vidíme ve zvýhodnění nabídky dřeva pro palivové účely do neodsířených zdrojů. Zvýšení spotřeby cenově atraktivního dřeva v chudších domácnostech na úkor uhlí je směrem k většímu využití obnovitelné energie a čistějšímu ovzduší.

Vhodné je jednak řešení využití smrkového dřeva z hospodářských lesů napadených kůrovcem před využitím v odsířených elektrárnách. Toto dřevo je pro palivové účely velmi vhodné kvůli vyššímu proschnutí a velkému dostupnému množství s ohledem na kalamitní stavy v lesích. Odkorněné či již suché kmeny nejsou rizikem pro šíření kůrovce a dobrá dostupnost palivového dřeva snižuje jeho cenu. Masivní spálení dřeva v odsířených elektrárnách ale může zhoršit fyzickou i cenovou dostupnost tohoto nízkosirnatého paliva pro neodsířené zdroje chudších domácností.

Vhodné ekonomické nástroje v podobě např. daňového zvýhodnění prodeje palivového dřeva mohou dále zajistit, aby české dřevo zbytečně nekončilo jako kulatina či bílá štěpka v zahraničí, ale bylo čím levně topit v Česku. To má zvláštní význam pro energetické využití původních listnatých dřevin, které z ekonomických důvodů byly lesníky již v dřívějších dobách nahrazovány jehličnany. Zřejmá je ekologická nestabilita vzniklých lesů. Větší podpora sázení a podpora palivového využití by původní listnaté dřeviny zatraktivnila přes větší podíl odpadní biomasy a obtížnější výrobní využití jejich dřeva.

Výzvu podporují tyto osobnosti:

prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. - toxikolog

RNDr. Mgr. Michal Bittner, Ph.D. - ekotoxikolog

prof. RNDr. Jakub Hruška, CSc. - biogeochemik

doc. Ing. Luboš Babička, CSc. - bioenergetik

RNDr. Jan Hovorka, Ph.D. - analytik kvality ovzduší

RNDr. Petr Petřík, Ph.D. - botanik AV ČR

PhDr. Robin Böhnisch - ředitel správy KRNAP

Ing. Norbert Buchta - lesní inženýr

Česko proti chudobě - koalice humanitární a rozvojové pomoci

Zelený kruh - asociace ekologických organizací ČR

Celý text výzvy je ke stažení na URL: www.ebotanika.net/zvonecnik/dok/190115limitsirnatost.pdf

V sobotu 20. října 2018 uspořádal Zvonečník, Platforma pro krajinu, Koalice pro řeky a Živá voda výjezd pro odborníky a veřejnost: „Želivka - vodní zdroj“. Akce si kladla za cíl seznámení s vodním zdrojem pro sedminu obyvatel ČR, s jeho dopady na hospodaření v regionu a předmětem ochrany národní přírodní památky Hadce u Želivky. Vodní zdroje hrají klíčovou roli i v otázkách klimatických změn, význam této přehrady nikdo z účastníků nezpochybnil.

Výprava nejprve zamířila do Vodního domu, který provozuje ČSOP Vlašim a má rostoucí návštěvnost. K vidění je tu modelový průchod tunelem, který samospádem přivádí vodu až k Praze. Seznámit se tu lze s biologií vodních živočichů, ale také s historií vzniku přehrady, které muselo ustoupit malebné údolí řeky Želivky (podle níž se nazývá vodní zdroj) i se vzácnou hadcovou květenou a řada obcí včetně Švihova (podle něhož se nazývá největší přehrada na Želivce). Nádrž na dešťovou vodu u Vodního domu s násadou ryb je dosud ukázkou spíše zhoršené kvality vody kvůli nedostatečně vyvinuté pobřežní vegetaci. Hadcová skalka nabídla první možnost seznámení s endemickou kuřičkou hadcovou (viz video), kdy k jejímu rozmnožení může přispět za určitých podmínek i zahrádkářská veřejnost (viz video). Ve Vodním domě bychom snad uvítali více informací ke kvalitě a úpravě vody ze Želivky.

Bohužel ne vždy je z Vodního domu přístupná také hráz přehrady. Naše výprava ji alespoň shlédla s výpustí při přesunu do skvělé restaurace Na Ostrově ve Zruči nad Sázavou. S vlastní přehradou jsme měli možnost seznámit se na opraveném mostě mezi Bezděkovem a Bernarticemi. Dlouhodobá sucha sice přinesla snížení její hladiny, ale nikoli výrazné snížení. Díky úsporám na straně spotřebitelů se nenaplnil trend plánovačů ze 70. let minulého století v rostoucí spotřebě vody, vody je zde stále dost.

V odpolední části programu jsme od ČOV v Bernarticích zamířili k okolním polím a lesům, nakonec na lokalitu patřící k NPP Hadce u Želivky. Širší pásmo hygienické ochrany vodního zdroje vyžaduje důsledné čištění odpadních vod v obcích a také zvláštní režim pro zemědělství. Zemědělci požadují uvolnění tohoto hospodaření k používání kejdy a chemických přípravků (hnojiv a pesticidů). S účastníky výpravy jsme ale ocenili dosavadní praxi, kdy pole s bobovitými pícninami představují alternativu ke krmení dobytka sójou z tropů a subtropů a lepší spojení rostlinné a živočišné výroby. Na pole zde byla zřejmá aplikace přímo hnoje, který má význam pro půdu k dodání organické složky. Zamezení pěstování širokořádkových plodin na kopcích zase brání zbytečné erozi půdy a škodám na ní. Diskutován byl způsob nastavení zemědělských dotací a chybějící protierozní vyhláška.

Přítomnost pesticidů ve vodě ze Želivky je spojená s hospodařením na zemědělské půdě dříve i v současnosti. Byla proto diskutována potřeba regulace na orné půdě podle zásad dobré praxe GAEC. Lesní porosty byly ukázkou výskytu monokultur sázených před uplatněním lesního zákona s požadavkem na minimální podíl melioračních dřevin. Charakter některých lesních porostů ale dokonce svědčil o nenaplňování tohoto podílu i přes platnost této legislativy. Naopak přímo na březích přehrady bylo i díky podzimnímu vybarvování listí zřejmé, že zde nejsou uplatňovány výhradně jehličnaté lesy, jak dříve hygienická ochrana přímo vyžadovala.

Skutečnou perlou nakonec byla návštěva NPP Hadce u Želivky v místě bývalého lomu. Kvetla zde řada vysazených rostlin kuřičky hadcové a dalších vzácných rostlin vázaných na substrát hadců bohatých na hořčík. Podzimní kvetení bylo dáno suchým létem a bioritmem přes nemožnost tvorby životaschopných semen v tomto ročním období.

Foto z akce - Pavel Křivka
 

Letní ekologická akademie proběhla 20. a 21. července 2018 v Divoké Šárce, viz ekoakademie.cz. Směřovala ke komunální sféře a vynesla zejména témata zajišťování pitné vody pro obce, zadání pro ekologické hospodaření v obecních lesích a dotační příležitosti pro využívání dešťové vody. Byla zde příležitost k oslavě 10 let Zvonečníku s předáním ocenění za rozvoj platformy a schválením manifestu platformy. Nechyběly ani návštěvy Divoké Šárky se západem Slunce, měřením teplotních rozdílů různých povrchů či návštěva starého protileteckého krytu.

Voda a lesy jsou témata přímo svázaná s klimatickými změnami a vidíme nosnost této tématiky. A na co jsme přišli v rámci horkého sobotního výletu? Povrch asfaltové cesty 47,4 °C, vyprahlého trávníku 39,2 °C, svěží zelený plevel u kamene 27,9 °C a prostředí krytu 11,0 °C. Více zeleně, vhodné využití vláhy a toků energie jsou cesty, které fungují!

Zvonečník a Masarykova demokratická akademie uspořádali 5. března 2018 debatu v Lidovém domě na téma "Odpady - ekopřístup se vyplatí".

Prezentace panelistů ke stažení:

Ing. Jan Řechtáček (IWMC - motivační systémy pro občany) -zde-

Ing. Milan Havel (odpadový expert Arnika) -zde-

doc. Dr. Ing. Zdeněk Pospíchal (QZP - konzultační inženýrství) -zde- -zde-

Mgr. Vojtěch Pilnáček (odbor odpadů Ministerstva životního prostředí) -zde-

RNDr. Jiří Jakl (předseda Zvonečník, z.s.) -zde-

Videozáznam vystoupení panelistů: Youtube.com

Debata upozornila na ekonomickou výhodnost třídění odpadů, kdy na recyklaci směřují k obcím poplatky od výrobců obalů, zatímco skládkování je zpoplatněno a třídění by se mělo vyplácet i přímo domácnostem. Ne ve všech obcích k tomu ale fungují přímo motivační systémy, svoz odpadů lze navíc zajistit různými technickými a smluvními způsoby.

Jan Řechtáček ze společnosti IWMC k motivačním systémům přiblížil technologie firmy Botek. Nádoby se směsným odpadem jsou opatřené pasivními čipy, které jsou automaticky načítány svozovým vozem. Svozový vůz je schopný nádoby s odpadem také rovnou vážit a nabízejí se čipy s odstíněním fungující i na kovových popelnicích. Proti systémům s ručním načítáním tištěných kódů je svoz zcela plynulý a nehrozí ani zapomenutí načtení některých nádob. Opatření a umístění čipu vychází do 75 Kč/ks, čtečky čipů v relaci 160-250 tisíc Kč/vozidlo.

Milan Havel z Arniky se podělil o zkušenosti s motivačními systémy zavedenými v různých českých obcích. Za nejvíce efektivní vnímá 14denní svoz směsného odpadu, při kterém se šetří zbytečné výjezdy svozových vozidel - to potvrdil také Jan Řechtáček. Optimalizovat lze spíše velikosti a množství svozových nádob a platit jen za skutečně odvezený směsný odpad, jehož množství se u motivačních systémů snižuje a občané více třídí.

V debatě Milan Havel dále poukázal, že ČR v celkové bilanci vychází spíše jako dovozce plastových odpadů, a to i přes současný odpor Číny k dovozu nečistých plastových odpadů. V dovozu plastových odpadů do Číny nevidí zásadní problém vzhledem využití zpátečních volných dopravních kapacit z dopravy zboží do ČR. Ze strany dalších účastníků debaty ale zazněl odpor k takovému přístupu a k dálkové dopravě množství odpadů do Číny. V závěru debaty zazněl jasný apel účastníků na rozvoj recyklačních firem přímo v ČR.

Debata se velkou měrou ubírala k hliníku a k bioodpadům. Hliník je mimořádně cenná surovina vzhledem k vysokým energetickým nárokům na jeho výrobu. Tibor Schwarz z chrudimského ekocentra z tohoto pohledu vnímá jako vážný problém nárůst spotřeby nápojů z hliníkových obalů a je tedy tím spíše nutné řešit možnost třídění kovových obalů v obcích. Jiří Jakl (předseda spolku Zvonečníku) poukázal, že sice například v Praze se již objevují nádoby na třídění kovových obalů, ale ačkoli totéž navrhoval v Červeném Kostelci, narazil na nezájem jejich zavedení podobně jako je tomu v dalších obcích. Podle Milana Havla přijde vytřídění tuny hliníku na 10 tisíc Kč, tedy dost draho. Na burze kovů se ale hliník naopak prodává i přes 2 tisíce USD za tunu.

V případě bioodpadu Milan Procházka (radní Benátek nad Jizerou) poukázal, že je důležité, aby se dal třídit do hnědých popelnic a zároveň aby v nich nekončil zbytečně zahradní bioodpad. Ondřej Wagner (bývalý pracovník MŽP) pak vidí problém v živočišných zbytcích v bioodpadu a zajištění jeho využití ve velkých městech. Milan Havel poukázal na teprve první bioplynovou stanici pro pražský bioodpad. V případě bioplynových stanic s hygienizační jednotkou s využitím živočišných odpadů technologicky není problém. Bioodpadu domácnosti produkují velká množství a jeho využití v kompostárnách či bioplynových stanicích s koncovkou v podobě hnojiva má velký význam.

V panelu měl vystoupit také Zdeněk Pospíchal (QZP - konzultační inženýrství), který nakonec zaslal komentář k otázce využití recyklace a vývozu tříděných odpadů do Číny (viz -zde-). Jiří Jakl ve svém vystoupení uplatnil výhrady k ekologické nedotknutelnosti recyklace. Nechlorované plasty (např. nejrozšířenější polyethylen, polypropylen a PET) jsou ve srovnání s recyklovanými plasty snadno přímo vyrobitelné a spálením ve spalovnách mohou čistě uvolnit teplo, oxid uhličitý a vodní páru bez tvorby toxické škváry a dioxinů. Snahy rozšiřování recyklovaných plastů navíc vedou spíše k rozšiřování výskytu mikroplastů v životním prostředí. Dále papír se vyrábí ze dřeva, které je přímo obnovitelným zdrojem využívaným i v energetice, papír ale nelze nekonečně recyklovat kvůli zkracování celulózových vláken a využití papírového recyklátu může bránit využití jiných materiálů s lepšími užitnými vlastnostmi (např. technické konopí v zateplování).

Ondřej Wagner přinesl otázku k řešení odpadového hospodářství ve městech s velkými panelovými domy. Jan Řechtáček se v těchto případech kloní k zachování současných objemů kontejnerů pro směsný odpad kvůli svozové efektivitě. Zároveň poukazuje na případy měst, kde je zavedený motivační systém ve čtvrtích s rodinnými domy a sídliště je ke snížení produkce směsných odpadů do určité míry také následují. Produkce směsných odpadů také může být adresná alespoň k jednotlivým vchodům panelových domů. Milan Havel v těchto případech poukazuje na dosažitelnost snížení počtu směsných kontejnerů ze tří na jediný a třídění bioodpadu přímo vedle.

Ministerstvo životního prostředí z odboru odpadů zastupoval Vojtěch Pilnáček. Ze strany MŽP je zájem, aby dále rostl podíl recyklace i energetického využití odpadů. Důležité recyklační cíle ČR již splňuje, dalšímu nárůstu přispěje zlepšování příležitostí pro třídění odpadů a také rozvoj motivačních systémů "zaplať kolik vyhodíš". MŽP chce dále propagovat zavádění motivačních systémů směrem k obcím. Předpokladem pro fungování motivačních systémů je také zvýšení poplatků pro občany za množství směsného odpadu a odmítá, že by mělo jít hlavně o cestu k rentabilitě spalování ve spalovnách odpadů. Za předpokladu dobrých příležitostí pro třídění odpadů se rovněž neobává rozšiřování černých skládek. Nulové poplatky za směsný odpad (např. Teplice) naopak demotivují občany ke třídění a jsou pro obce nákladnější, než rozvinutý systém recyklace.

Z hlediska rozvoje třídění odpadů se často vedou osvětové kampaně k občanům a zdůrazňuje role MŽP. Velká část zodpovědnosti je ale také přímo na obcích. Jan Řechtáček poukázal na zkostnatělý přístup řady obcí, které otázku odpadů řeší jen se svojí svozovou firmou. Tyto firmy mají podle něj velká množství výhrad k motivačním systémům kvůli ochraně vlastního byznysu založeného na svážení množství směsného odpadu. Rozvoj zodpovědného odpadového hospodářství je ale závislý na oslovení celého spektra firem ke třídění a využití různých druhů odpadů. Milan Havel se proto přiklání k formulaci jednoduchých doporučení vedení obcí. Aktuálně mohou být následující:

*Jednání obcí s různými firmami pro třídění a využití odpadů (recyklační linky, kompostárny, bioplynové stanice), nejen se svozovými firmami velkých korporací.

*Zkracování vzdáleností nádob pro třídění k jednotlivým domácnostem a zajištění odpovídající frekvence jejich svozu proti přeplňování, nebo dále zavedení pytlového svozu tříděných odpadů.

*Není-li řešení třídění kovových obalů formou zvláštních nádob a rozšíření hnědých nádob pro třídění bioodpadů.

*Zavedení motivačního systému s evidencí množství skutečně odvezeného odpadu pro občany.

Mnozí se ptáte, co je možné udělat pro životní prostředí v politice obce. V různých programech se objevují líbivé fráze "zlepšení třídění odpadů", ale samotná vůle k tomu nestačí.

Nabízíme Vám proto praktickou debatu 5. března od 17:00 v Lidovém domě. Spravedlivější platby za skutečně vyprodukované odpady je ta nejlepší motivace. V různých obcích lze narážet na různé předsudky k nim a bourá se to až v případě, že to mají v sousední obci. Rok 2023 s končícím skládkováním se ale nezadržitelně blíží. Kdo pořádně netřídí, tomu se odpady hezky prodraží, ať jde o jednotlivé občany, tak o obce.

Účast v panelu přijali: Jan Řechtáček (IWMC - motivační systémy pro občany), Ing.  Milan Havel (odpadový expert Arnika), doc. Dr. Ing.  Zdeněk Pospíchal (QZP - konzultační inženýrství), Laura Mitroliosová (Institut Cirkulární Ekonomiky) a Mgr. Vojtěch Pilnáček (odbor odpadů Ministerstva životního prostředí)

Akce je veřejná, účast i drobné občerstvení zdarma. Těšíme se na Vás, ať se něco chcete dozvědět, nebo přispět do debaty svými postřehy a připomínkami.

Pozvánka je ke stažení -zde-.