tisková zpráva 12. 12. 2019, Praha, Zvonečník, z.s.

Na základě návštěvní akce 16. října 2019 střešovického výdechu tunelu Blanka a zahrádkové osady na Ořechovce se Zvonečník zabýval nejen ozeleněním jednoho komínového výdechu, ale také řešením znečištění ovzduší v okolí výdechů dlouhých městských automobilových tunelů jako takových a zdůrazňuje význam zavedení expresních linek MHD mezi celými městskými částmi.

Zpráva z akce ve Střešovicích je dostupná na www.zahradni.net. Tunelový výdech slibovali místní politici do konce volebního roku 2018 ozeleněný rostlinami, žádný viditelný posun tu není ani v roce 2019. Účastníci říjnové akce podpořili ozelenění pomocí lián (jak nastiňoval vítězný projekt soutěže na řešení podoby výdechu), ale bez kontroverzní vyhlídky či lezecké stěny odmítaných místními občany. Se spornými prvky již v roce 2017 vedení Magistrátu naštěstí nepočítalo a současné s radním Petrem Hlubučkem i díky zájmu naší akce řeší postoupení s liánami. Ozelenění střešovického výdechu opozdil spíše přístup samosprávy Prahy 6 a sporné podnikatelské zájmy. Problémy má také výdech na Letné (Praha 7), kterým se znečištěný vzduch z Blanky nedostává výše nad horizont a s řešením hlavně umělecké výzdoby.

Přes původní plány a prohlášení stavitelů emise z tunelu Blanka neprocházejí přes elektrostatické a denitrifikační filtry. I když je díky tunelu doprava v Praze na řadě míst plynulejší, monitorování kvality ovzduší a imisí z automobilové dopravy ukazují problematický stav, viz odkaz. Plánováno je další velké prodloužení tunelového komplexu vnitřního městského okruhu a Zvonečník požádal o vyjádření vedoucího oddělení Městského okruhu na pražském Magistrátu Ondřeje Krutského. Ten poukazuje, že komplex Blanka "se na celkové tvorbě PM10 z dopravy v Praze podílí cca 0,4 promile, bylo stavebníkem na základě výše uvedeného rozhodnuto, že tyto filtry nebudou realizovány." a dále že "na základě provedených imisních měření v oblasti výdechů bylo prokázáno, že v předmětných lokalitách jsou při provozu stavby plněny příslušné imisní limity".

Zvonečník se dále obrátil na experta na emise z dopravy doc. Michala Vojtíška z ČVUT. Nejefektivnější vidí řešení emisí přímo u automobilů, kde ve výfucích dosahují znečišťující látky nejvyšší koncentrace a vyšší teplota spalin také umožňuje vyšší účinnost katalytických materiálů. Čištění již zředěného vzduchu z tunelu funguje s jinou účinností, vyžaduje energetické vstupy a je nákladné jak investičně, tak provozně. Vysoké ekonomické náklady také byly hlavním důvodem, proč se od využití filtrů ve výdeších tunelu Blanka upustilo a nepočítá se s nimi ani u nových tunelových komplexů. Dopady znečištění ovzduší v Praze představují, mimo jiné, přes tisíc předčasných úmrtí ročně.

S ohledem na zkušenosti s realizovanými výdechy tunelu Blanka je zřejmé, že jejich ozelenění pomocí lián naráží na nejmenší odpor veřejnosti a tyto výdechy by měly mít dostatečnou výšku, aby nedocházelo k ohrožení zdraví lidí žijících v jejich bezprostředním okolí. Pokud se miliony použijí na řešení problémů s nejkouřivějšími automobily a snížení hustoty automobilů nasazením tunelbusů a dalších expresních linek mezi celými městskými částmi, dosáhnout lze největšího efektu pro snížení znečištění ovzduší v Praze.

tisková zpráva 5. 12. 2019, Praha, Zvonečník, z.s.

Dne 26. listopadu 2019 uspořádal Zvonečník v Lidovém domě debatu "Nové cesty české energetiky". Debata přinesla čtyři důležité závěry.

V prvé řadě se debata věnovala problematice provozu a privatizace hnědouhelné elektrárny Počerady. Elektrárna splňuje emisní limity jen do roku 2023, je vůbec největším znečišťovatelem ovzduší v ČR, má dostatečnou zásobu nepříliš kvalitního uhlí z dolu Vršany a její účinnost výrazně ovlivňuje skutečnost dosud minimálního využití odpadního tepla pro teplárenské účely. Příklad privatizace elektrárny Chvaletice ukázal tlak nového provozovatele na emisní výjimky, maximalizaci zisku a zájem provozovat elektrárnu dále za horizontem předpokládaného ústupu uhelné energetiky ve státních energetických a environmentálních koncepcích. S privatizacemi uhelných elektráren se ČEZ rozhodně nezbaví jen starého železa a v případě Počerad je klíčová role této elektrárny i v budoucnu v možnosti jinak draze placené stabilizace české energetické sítě při plánovaných odstávkách jiných velkých zdrojů.

S ohledem na uvedené debata došla k závěru, že změna vlastníka elektrárny Počerady je nevýhodná, představenstvo ČEZ má kompetenci do konce roku 2019 tuto privatizaci zarazit a mělo by ji rozhodně využít. S ohledem na ochranu veřejného zdraví a životního prostředí je žádoucí výrazné omezení fungování tohoto energetického zdroje, a to do té míry, aby plnil jen příležitostnou stabilizační funkci například při odstávkách jiných velkých energetických zdrojů a byla tu zcela nová technologie.

K možnosti stabilizace energetické sítě směřovala debata dále v souvislosti zejména s obnovitelnými zdroji. Zřejmé jsou u nich výkyvy výkonu jak mezi ročními obdobími, tak v rámci dne. Stále větší roli tak budou mít přečerpávací elektrárny a různé technologie pro akumulaci energie. Ing. Jiří Pohl přiblížil možnosti těchto technologií i letošní červnové usnesení vlády č. 421 týkající se záměrů na využití Podkrušnohoří pro akumulaci energie. Účastníci debaty v tomto vnímají vizionářský projekt s výhodným umístěním a mimo jiné i možností paralelního vysokonapěťového vedení s plánovanou vysokorychlostní železnicí. Podpořeno bylo rovněž předcházející stanovisko Zvonečníku.

V části věnované jaderné energetice se debata zaměřila na vůbec potřebu současné kapacity bloků v jaderných elektrárnách. Zatímco obnovitelné zdroje mají potenciál v náhradě špinavé uhelné energie (včetně využití nárazových přebytků z obnovitelných zdrojů ze zahraničí a omezit lze vyvážení uhelné energie formou elektrické energie do zahraničí), těžko lze rovnou nahradit také kapacitu jaderných zdrojů. Obrovským problémem řady evropských jaderných elektráren je ale již jejich velmi vysoké stáří a únava použitých materiálů. U elektrárny Dukovany nelze počítat s dalším provozem jejich současných bloků dále než kolem roku 2036. Podle Vladimíra Vlka možná náhrada malými modulárními reaktory má výhody v jejich jednodušší dopravě, rychlejším spuštění a rozložení velké investice i bezpečnostních rizik do malých celků, na druhou stranu je to technologie dosud v plenkách, dosud nemá potřebné certifikáty a celkově vychází dráže, než velké reaktory. Zdeněk Jiskra též upozornil na objevující se problémy se zajištěním dostatku chladící vody zejména v suchém teplém letním období a regulovatelnost výkonu prostřednictvím většího množství malých reaktorů skýtá výhodu i v tomto ohledu.

Účastníci debaty se shodli na potřebě řešit náhradu bloků v Dukovanech novými bloky a že malé modulární reaktory vypadají zajímavě, ale důležitý je přepočet jejich celkových nákladů a předností na jednotku vyrobené energie.

Elektroenergetika je zatížená různými jen překupníky energie, ale také přístupem státu k ziskům ČEZ, existuje zaostávání v realizaci důležitých investic do energetických zdrojů včetně OZE a stabilizace energetické sítě. Účastníci debaty se shodli, že česká elektroenergetika vyžaduje rozsáhlé investice v souladu s ochranou životního prostředí, platíme je v cenách elektřiny a současné zisky ČEZ postrádá logiku rozpouštět ve státním rozpočtu nemyslením na budoucnost.

Odkazy:

Pozvánka na akci

Zveme Vás na debatu u kulatého stolu na téma "Nové cesty české energetiky"

Pro zajištění dostatku elektřiny pro českou ekonomiku se řeší nahrazení bloků v Dukovanech novými jadernými bloky (zajímavé jsou modulární) a rozvoj obnovitelných zdrojů nahrazující nadměrnou výrobu elektřiny z uhelných elektráren. Velký potenciál má i akumulace pro využití nárazových množství energie až za zápornou tržní hodnotu z obnovitelných zdrojů ze zahraničí. Česká energetika vyžaduje investice, zatímco privatizace uhelných elektráren jen přesouvají zisky do miliardářských kapes a s požadavky na emisní výjimky drží uhelný skanzen.   

Pozvání k debatě přijali energetičtí experti: Ing. Vladimír Vlk, Ing. Jiří Pohl a Ing. Martin Kloz, CSc.   

Akce se koná v úterý 26. listopadu 2019 v 17:00 hod. v Barokním sále Lidového domu, Hybernská 7, Praha 1 (vchod v protilehlém průchodu k průchodu z Hybernské, zazvoňte).

Odkazy:

Facebooková událost

Výzva Zastav smrad z Počerad

Výzva Pro akumulaci energie v Podkrušnohoří

Malé modulární reaktory u nás a ve světě

tisková zpráva, 25. 10. 2019, Praha, Zvonečník, z.s.

Zvonečník podporuje zvažované využití vytěžených dolů a lomů v Podkrušnohoří pro akumulaci elektrické energie, zdůrazňuje ekonomickou výhodnost takové investice, využitelnost různých akumulačních technologií a výhody využití energie z obnovitelných zdrojů z evropského trhu. Důležitost přikládá řešení znečištění řeky Bíliny i poučení z již realizovaných hydrických rekultivací.

Zvonečník vnímá vysoké náklady hydrické rekultivace v případě jezera Most. Patrně ne zcela byla vyřešená propustnost podloží a také vzhledem k výparu z plochy jezera je nutné velké množství vody přečerpávané až z Ohře (nikoli bližší, ale znečištěnější řeky Bíliny). Jezero má nabídnout především rekreační vyžití. Z dlouhodobého hlediska nemůže jít o rentabilní projekt a v dobách problémů se suchy je vhodné zachování vody v řece.

Přes zkušenost s jezerem Most podporu zasluhuje zvážení možnosti vzniku vodních děl v místech vytěžených hnědouhelných dolů a lomů při řece Bílině a vodním přivaděči z Ohře. Jde o jedinečnou možnost využití energetického potenciálu, kdy ukládání energie v přečerpávacích elektrárnách je formou dosud ekonomicky zajímavou a využitelnou ve větším měřítku. Nabízí to možnost využití nárazových přebytků ekologické energie (z obnovitelných zdrojů) například ze sousedního Německa, a to dokonce až se zápornou tržní cenou. Na rozdíl od jiných míst v Česku zde není problém se zásahy vodních děl do území chráněné přírody, lidských obydlí a dopravních cest.

Řeka Bílina ovšem dosud patří mezi nejznečištěnější řeky v Česku. Pokud zde nemají vznikat zapáchající vodní plochy s toxickými sedimenty, je nutné řešit toto znečištění. Nádrže nové zvažované vodní kaskády mohou mít i další vedlejší využití (rybářství, rekreace), nemusí být jen hydrickou rekultivací či energetickou soustavou.

Přečerpávací elektrárny nejsou v současnosti jediným využitelným řešením pro ukládání energie ve větším měřítku. Z mechanických řešení jde o systémy velkých závaží, a to spouštěných pomocí povrchových jeřábů, případně i do hlubinných šachet. Z elektrochemických řešení se nabízejí velkokapacitní akumulátory s různě využitelnými, drahými a recyklovatelnými elektrolyty.

Zvonečník apeluje na vládní představitele k podpoře možnosti vzniku projektů pro novou energetickou akumulační soustavu v místech vytěžených podkrušnohorských hnědouhelných lomů a dolů. Jedná se o potenciálně velmi výhodnou energetickou investici pro využití obnovitelné energie a stabilizaci elektrické přenosové sítě (se vztahem k ČEZ s většinovým vlastnickým podílem státu). V případě přečerpávacích elektráren klíčové vidíme úpravy terénu k vytvoření co nejlepšího gradientu mezi nádržemi (omezení hydraulického odporu v potrubí s jeho co možné nejkratší délkou mezi nádržemi a využitím co největšího výškového rozdílu hladin nádrží) a řešení vyčištění řeky Bíliny. Pokud stát řeší energetické koncepce a přednostní využívání bezemisních zdrojů energie, měl by vážněji uvažovat i o dalších možnostech využívání akumulované energie (mechanická závaží, různé druhy elektrochemických akumulátorů).

přivaděč vody a jezero Most

Dne 18. září 2019 uspořádal Zvonečník ve spolupráci s Friedrich-Ebert-Stiftung, zastoupení v ČR fórum "Měnící se svět a ekologická řešení". Akce v Černínském paláci s ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem otevřela dialog s ekologickými organizacemi.

Fórum mělo především podobu kulatého stolu s vedením Ministerstva zahraničních věcí a mohli se ho účastnit nejen vybraní zástupci ekologických organizací. Důležitým počinem bylo shromáždění písemných podnětů od účastníků a debata k nim v celém plénu. Ne ve všem se ekologické organizace shodnou, důležitá je ale spolupráce, hledání společných průniků a podpora konkrétních řešení ke zlepšení životního prostředí u nás a ve světě.

Důležitým poselstvím akce se staly dopady změn klimatu, dostupnosti vody a potravin pro chudé. Akci doplnila výstava Česko proti chudobě s názvem "Hladová planeta" a prohlídka Černínského paláce.

Předložené podněty ke stažení:

Zvonečník

Zelený kruh, Greenpeace, Hnutí DUHA

Koalice pro řeky

INCIEN

Česká společnost ornitologická

Koalice proti palmovému oleji

STUŽ

Centrum po dopravu a energetiku

Společnost pro zvířata

Milan Janíček

Eliška Svobodová

tisková zpráva, 5. 4. 2019, Praha, Zvonečník, z.s.

Dřevo je ekologické palivo, které je dostupné i v dosud neplynofikovaných oblastech a pro jeho větší využití v domácnostech je klíčová jeho dostupnost a cena na trhu. Významným faktorem jsou v tomto ohledu kůrovcové kalamity a možnost využití rovnou ve velkých energetických zdrojích. Zvonečník požaduje strategii náhrady uhlí za dřevo a podporu vlastníkům lesů za podmínek využití vhodných druhů dřevin a ochrany mladých rostlin před zvěří.

Ohledně možnosti většího využití dřeva v domácnostech a aspektu příznivých emisí z hlediska obsahu síry Zvonečník kontaktoval ministra životního prostředí Richarda Brabce. Na ministerstvu následně proběhlo jednání se zástupci Zvonečníku a Zeleného kruhu s pověřenými úředníky odboru ochrany ovzduší. Problém uhlí z hlediska sirnatosti zde byl potvrzený, sporné některé jiné emisní parametry. Ministerstvo ale odmítá limit sirnatosti dostupného uhlí pro neodsířené zdroje hlavně proto, že kotle jen na neekologické uhlí byly v minulosti předmětem ekologických dotací a těžko to lze vysvětlit majitelům takových kotlů. Obecní zákazy spalování hnědého uhlí se provozu takových kotlů ale mohou dotýkat také. Jednání přineslo shodu na potřebné osvětě zejména ke spalování skutečně suchého dřeva a vhodným způsobem.

Nevhodné druhové složení českých lesů a klimatické výkyvy přinášejí problémy s kůrovcovými kalamitami. Proto se Zvonečník obrátil na ministryni průmyslu a obchodu Martu Novákovou s požadavkem na vznik strategie náhrady uhlí za dřevo. Jde o problémy přímo se vztahem k energetice a tržnímu prostředí, kdy masivní spálení dřeva ve velkých energetických zdrojích může ohrozit dostupnost dřeva pro domácnosti. Ve spolupráci s ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem je také nutné řešit dlouhodobou perspektivu dostupnosti dřeva z českých lesů. Nízké ceny dřeva na trhu ohrožují vlastníky lesů a je zde vhodná cílená podpora k udržitelnému hospodaření. Zvonečník v tomto vnímá klíčovou podmínečnost k využití vhodných druhů dřevin a podporu zejména ochrany mladých rostlin před zvěří.

Odkazy:

Zavedení limitu pro sirnatost uhlí, dostupnost palivového dřeva (ministrovi Richardu Brabcovi), URL: https://www.ebotanika.net/zvonecnik/dok/190115limitsirnatost.pdf

Strategie náhrady uhlí za dřevo (ministryni Martě Novákové), URL: www.ebotanika.net/zvonecnik/dok/190331uhlidrevo.pdf

tisková zpráva, 4. 4. 2019, Praha, Zvonečník, z.s.

Eroze půdy v současnosti ohrožuje více než polovinu zemědělské půdy ČR a je zásadním problémem v tropických oblastech, kde pralesy ustupují produkci soji využívané také přímo v ČR. Je tu daný vysoký obsah bílkovin v soji a její nízká cena kvůli produkci v rozvojovém světě. Takový rozvoj je dlouhodobě zcela neudržitelný, protože české zemědělství potřebuje udržení kvalitní půdy a civilizace na planetě tropické pralesy s klíčovou rolí pro klima. Likvidace deštných pralesů může mít větší klimatické dopady pro kontinentální části planety a dlouhodobou zemědělskou produkci, než změny koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře.

Zvonečník apeluje na zaměření debaty na úroveň nastavení celoevropských dotací pro protierozní pícniny a celoevropské omezení dovozu původem tropické soji. Je zřejmé, že protierozní pícniny nestačí s nastavením legislativy nutně pěstovat, ale musejí být konkurenceschopné pro využití v místní živočišné produkci. Česko se zodpovědným přístupem nemůže vymykat ostatním evropským zemím. Pro konkurenceschopnost zde musí dojít právě na evropské úrovni k dohodě jednak na nastavení zemědělských dotací, omezení dovozu soji vypěstované v tropech a zajištění transparentních informací k původu konkrétních dodávek sóji (soja vypěstovaná v tropech nemůže nést označení původu např. v Německu, kde byl jen mezičlánek výrobně-dodavatelského řetězce). Pro tropické oblasti se nabízí místo produkce soji udržitelná zemědělská produkce v systému agroforestry.

K řešení problému Zvonečník již oslovil ministra zahraničí Tomáše Petříčka, ministra zemědělství Miroslava Tomana, europoslance Pavla Poce (mimo jiné angažoval se již u palmového oleje) a bylo předmětem také projednání v rámci Výboru pro krajinu, vodu a biodiverzitu Rady vlády pro udržitelný rozvoj s podporou řady odborníků.

Odkazy:

Výzva k protierozní vyhlášce a omezení dovozu krmné soji, URL: https://www.vodakrajina.eu/news/protierozni-vyhlaska-a-omezeni-dovozu-krmne-soji/

Oslovení ministra zahraničí Tomáše Petříčka, URL: www.ebotanika.net/zvonecnik/dok/190331soja.pdf 

Platforma Zvonečník uspořádala 8. ledna 2019 debatu v Lidovém domě k problematice plastů a alternativ v podobě předcházení jejich používání a používání jiných materiálů. V debatě vystoupil europoslanec Pavel Poc a řada odborníků, zúčastnil se také například kabylský zpěvák Zayen.   

Debatu zahájila ukázka různých druhů materiálů, ze kterých jsou vyrobené nákupní tašky a kelímky na nápoje. Ačkoli mohou být vyrobené z dobře recyklovatelných materiálů s ekologickými nápisy, například úskalím papírových tašek je poměrně snadné roztrhnutí a poškození obsahu, rozpory se ukázaly kolem nakládání s bioplasty. Stejně vypadající plastové kelímky zase mohou být vyrobené z různých druhů plastů, ale některé přímo budí zdravotní obavy ze základních stavebních jednotek (např. toxický styren).  

Pavel Poc přiblížil svoji zkušenost se zapleteným plastovým nepořádkem dokonce i při setkání se zvířaty při potápění a že dnes nikdo nedokáže říci, kolik takového nepořádku v prostředí vlastně je. Na příkladu otěru pneumatik ilustroval zájem dokonce samotného průmyslu dozvědět se více o problémech pro životní prostředí a co je vlastně možné udělat pro zlepšení. Varoval před uvažováním "vždyť Pepa také chytil trojku z diktátu" s neochotou řešit vlastní problémy.  

Jan Freidinger (Greenpeace) konstatoval, že kolem problému záplavy plastů se v minulém roce hodně povedlo. Velký význam vidí ve snadné recyklovatelnosti některých materiálů, která je důležitá také z hlediska úspor energie. Každý také může nastavit například šetrnější praní prádla proti zbytečnému uvolňování mikroplastů do vody.  

Podle Ivo Kropáčka (Hnutí DUHA) i ve vyspělém světě lze omezit jednorázové plasty a být inspirací pro chudší země. Ocenil rychlý vývoj kolem příprav evropské směrnice na omezení plastového odpadu od začátku roku 2017. Hlavní je podle něj omezit spotřebu a ne sázet na alternativní materiály.  

Petr Šikýř (provozní ředitel Ekokom) zdůraznil hlavně vymahatelnost nové legislativy. Hodně plastů se v současnosti používá ve stavebnictví, PVC je zde až nenahraditelné a zároveň dobře recyklovatelné (zatímco z potravinářství mohou být zbytečné problémy z chlorovaných plastů, pokud skončí ve spalovnách). Odmítl používání rozložitelných plastů, které se tváří ekologicky, ale velmi komplikují recyklaci konvenčních plastů. Na příkladu PET lahví poukázal na uživatelské hranice ekodesignu, kdy lahve s původní již nízkou gramáží 27 gramů sníženou na 17 gramů již přinesly problém manipulace a nechtěného vylití obsahu při otevření. Nejznečištěnější řeky podle něj nejsou v EU, zásadní problémy s plasty vidí v jiných částech planety.  

Jan Maršák (odbor odpadů MŽP) vyjednával řešení jednorázových plastů s EU. V přípravě směrnice k nim ocenil velmi široký záběr a velkou rychlost jednání mezi evropskou radou, komisí a parlamentem. Text směrnice by podle něj měl být co nejjasnější, předběžný text ČR podpořila. Samo ministerstvo klade důraz na prevenci vzniku odpadů, proto spustilo kampaň "Dost bylo plastů" a příkladně nabízí cukr v cukřenkách a smetanu do kávy. Vnímá problém, že nikdo nechce mít recyklační linku za domem a obecně platí fobie proti zařízením na odpady. Bioplasty jsou podle něj riziková alternativa a nepatří na kompost.  

V debatě dále vystoupil Vojtěch Vosecký (INCIEN), že v odpadovém hospodářství ČR je stále hodně co dohánět k předcházení odpadů a jejich recyklaci. Karel Kocman přiblížil, že mikroplasty požírají mikroorganismy a s jejich využitím by k úklidu plastů z prostředí bylo potřeba je koncentrovat. Drahomír Bárta vidí problém v nepoužívání vratného skla místo plastů. Norbert Buchta připomenul otázku zdravotní bezpečnosti vody s mikroplasty, které se věnovala již zvláštní debata Zvonečníku k vodním zdrojům. Podle Zdeňka Jiskry rozvojové země také musí začít s redukcí používání plastů, jinak přístup samotné EU pozbývá větší smysl. Jiří Jakl poukázal, že plasty zaneřáděné životní prostředí se dotýká bezprostředně nás samotných a je potřeba toto řešit v zájmu nás samotných i v EU.  

Potěšil nás velký ohlas debaty, rozproudění otázek nad skutečným ekologickým přínosem různých materiálů a výrobků s ekologickými nápisy k nim. Nakonec se účastníci shodli především na předcházení plastovým odpadům a řešení recyklovatelnosti různých materiálů, než jen hledání materiálových alternativ. K rozporům mezi dopady na životní prostředí v používání různých materiálů bude ještě nutné porovnat konkrétní odborné studie.  

Rušení jednorázových plastů - tisková zpráva Zvonečníku 19. 11. 2018

tisková zpráva, 15.1.2019, Praha, Zvonečník, z.s.

Zvonečník se s podporou odborníků, Česko proti chudobě a Zeleného kruhu obrátil na ministra životního prostředí Richarda Brabce s žádostí k jednání ve věci zavedení limitu pro sirnatost uhlí do neodsířených zdrojů a řešení dostupnosti palivového dřeva.

Překvapující je, že emise síry v boji státu za lepší ovzduší se již vůbec neřeší, viz tisková zpráva MŽP z 8. 11. 2018 URL: https://www.mzp.cz/cz/news_181108_ovzdu%C5%A1%C3%AD

Neodsíření hnědouhelných elektráren a tepláren v 80. letech minulého století přinášelo problémy s kyselými dešti. Oslabené lesní porosty se srovnávaly s měsíční krajinou, šířil se v nich kůrovec, zkoušely se také různé nevhodné nepůvodní druhy dřevin a uměle byly ničeny lesní půdy. Odsíření či plynofikace velkých zdrojů problém sirnatých dešťů výrazně zlepšil a naprostá většina obyvatel Česka oceňuje tento úspěch přes velké nutné finanční nároky.

Jenže problém s ovzduším se netýká jen velkých energetických zdrojů. Když pomineme dopravu, inverzní situace připomínají také problém s domácími kotly. Proto se přistoupilo k podpoře výměn domácích kotlů. Tyto výměny sice řeší lepší hoření organických a uhelných paliv místo sazí, oxidu uhelnatého a organických karcinogenů ideálně až na oxid uhličitý, ale nemohou řešit nevhodné složení paliva s větším obsahem síry.

Různé druhy uhlí se liší obsahem uhlíku, popelovin, síry a dalších příměsí. Síra se při spalování uhlí přeměňuje na oxid siřičitý (SO₂) až oxid sírový (SO₃), přičemž oba tyto plyny mají větší hustotu než vzduch (2,26× větší a 1,53× větší). Při vylétnutí z nevysokého komínu domu proto klesají k zemi i bez zásadního přispění teplotní inverze a reakcemi s vlhkostí ve vzduchu či v dýchacím ústrojí vzniká až kyselina sírová. Expozice vede k dráždění očí a dýchacích cest, poškozuje plíce či rozvíjí astma. Rodinné domky v rozptýlené zástavbě dosud bývají vytápěné uhlím. Po odsíření a odprášení velkých průmyslových zdrojů jsou stále desetitisíce lokálních topenišť hlavním zdrojem škodlivých imisí při zhoršených rozptylových podmínkách v topném období.

Domácí kotle nemohou mít odsíření a jedinou možností snížení emisí oxidů síry je použití vhodných paliv s nízkým obsahem síry. Z plynných paliv jde například o zemní plyn. Síra je biogenní prvek, ale jen v zanedbatelném množství je přítomná ve dřevě. U uhlí pak bývá různé množství síry podle druhu a navíc ne vždy větší množství jednoho levného druhu uhlí uvolní také více energie, než menší množství jiného dražšího uhlí. Sirnaté uhlí má vyšší výhřevnost a jeho spalování provází zápach.

Navrhujeme v neodsířených zdrojích zavedení limitu spalování uhlí s obsahem síry do 0,5%. Způsob ukotvení do legislativy je právní otázka pro právníky MŽP a jednání s dalšími odborníky, v minulosti zde určitou roli měla vyhláška 13/2009 Sb. §3. V prodejnách paliv je obsah síry u jednotlivých paliv uváděný. Obsah síry je totiž důležitý i z hlediska životnosti kotlů a komínů a řada zákazníků se orientuje kvalitativně, nikoli jen cenou jednotkových množství paliv. Uhlí s vyšším obsahem síry by z dolů mohlo směřovat jen do velkých odsířených zdrojů. Pověřený orgán státního dozoru by pak dodržování mohl kontrolovat jak u prodejů uhlí s nadlimitní sirnatostí z uhelných společností, tak na úrovni nabídky na trhu u prodejců paliv. Dosavadní zásoby na straně spotřebitelů by se již neřešily, naopak větší význam vychází pro osvětu mezi spotřebiteli. K debatě zvolenému limitu sirnatosti 0,5% může vyhovět i řada uhelných paliv, je ale jednoznačný a neumožňuje prodej již některých druhů hnědého uhlí klamavě prodávaných za "nízkosirnaté".

Asi logicky lze namítat sociálními dopady, kdy levným sirnatým uhlím dosud běžně topí chudší domácnosti. Pro ně mimochodem přes spoluúčast nebyly dostupné ani investice do nových kotlů s kotlíkovými dotacemi a mohou se točit v bludném kruhu energetické chudoby. Řešení vidíme ve zvýhodnění nabídky dřeva pro palivové účely do neodsířených zdrojů. Zvýšení spotřeby cenově atraktivního dřeva v chudších domácnostech na úkor uhlí je směrem k většímu využití obnovitelné energie a čistějšímu ovzduší.

Vhodné je jednak řešení využití smrkového dřeva z hospodářských lesů napadených kůrovcem před využitím v odsířených elektrárnách. Toto dřevo je pro palivové účely velmi vhodné kvůli vyššímu proschnutí a velkému dostupnému množství s ohledem na kalamitní stavy v lesích. Odkorněné či již suché kmeny nejsou rizikem pro šíření kůrovce a dobrá dostupnost palivového dřeva snižuje jeho cenu. Masivní spálení dřeva v odsířených elektrárnách ale může zhoršit fyzickou i cenovou dostupnost tohoto nízkosirnatého paliva pro neodsířené zdroje chudších domácností.

Vhodné ekonomické nástroje v podobě např. daňového zvýhodnění prodeje palivového dřeva mohou dále zajistit, aby české dřevo zbytečně nekončilo jako kulatina či bílá štěpka v zahraničí, ale bylo čím levně topit v Česku. To má zvláštní význam pro energetické využití původních listnatých dřevin, které z ekonomických důvodů byly lesníky již v dřívějších dobách nahrazovány jehličnany. Zřejmá je ekologická nestabilita vzniklých lesů. Větší podpora sázení a podpora palivového využití by původní listnaté dřeviny zatraktivnila přes větší podíl odpadní biomasy a obtížnější výrobní využití jejich dřeva.

Výzvu podporují tyto osobnosti:

prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. - toxikolog

RNDr. Mgr. Michal Bittner, Ph.D. - ekotoxikolog

prof. RNDr. Jakub Hruška, CSc. - biogeochemik

doc. Ing. Luboš Babička, CSc. - bioenergetik

RNDr. Jan Hovorka, Ph.D. - analytik kvality ovzduší

RNDr. Petr Petřík, Ph.D. - botanik AV ČR

PhDr. Robin Böhnisch - ředitel správy KRNAP

Ing. Norbert Buchta - lesní inženýr

Česko proti chudobě - koalice humanitární a rozvojové pomoci

Zelený kruh - asociace ekologických organizací ČR

Celý text výzvy je ke stažení na URL: www.ebotanika.net/zvonecnik/dok/190115limitsirnatost.pdf

V sobotu 20. října 2018 uspořádal Zvonečník, Platforma pro krajinu, Koalice pro řeky a Živá voda výjezd pro odborníky a veřejnost: „Želivka - vodní zdroj“. Akce si kladla za cíl seznámení s vodním zdrojem pro sedminu obyvatel ČR, s jeho dopady na hospodaření v regionu a předmětem ochrany národní přírodní památky Hadce u Želivky. Vodní zdroje hrají klíčovou roli i v otázkách klimatických změn, význam této přehrady nikdo z účastníků nezpochybnil.

Výprava nejprve zamířila do Vodního domu, který provozuje ČSOP Vlašim a má rostoucí návštěvnost. K vidění je tu modelový průchod tunelem, který samospádem přivádí vodu až k Praze. Seznámit se tu lze s biologií vodních živočichů, ale také s historií vzniku přehrady, které muselo ustoupit malebné údolí řeky Želivky (podle níž se nazývá vodní zdroj) i se vzácnou hadcovou květenou a řada obcí včetně Švihova (podle něhož se nazývá největší přehrada na Želivce). Nádrž na dešťovou vodu u Vodního domu s násadou ryb je dosud ukázkou spíše zhoršené kvality vody kvůli nedostatečně vyvinuté pobřežní vegetaci. Hadcová skalka nabídla první možnost seznámení s endemickou kuřičkou hadcovou (viz video), kdy k jejímu rozmnožení může přispět za určitých podmínek i zahrádkářská veřejnost (viz video). Ve Vodním domě bychom snad uvítali více informací ke kvalitě a úpravě vody ze Želivky.

Bohužel ne vždy je z Vodního domu přístupná také hráz přehrady. Naše výprava ji alespoň shlédla s výpustí při přesunu do skvělé restaurace Na Ostrově ve Zruči nad Sázavou. S vlastní přehradou jsme měli možnost seznámit se na opraveném mostě mezi Bezděkovem a Bernarticemi. Dlouhodobá sucha sice přinesla snížení její hladiny, ale nikoli výrazné snížení. Díky úsporám na straně spotřebitelů se nenaplnil trend plánovačů ze 70. let minulého století v rostoucí spotřebě vody, vody je zde stále dost.

V odpolední části programu jsme od ČOV v Bernarticích zamířili k okolním polím a lesům, nakonec na lokalitu patřící k NPP Hadce u Želivky. Širší pásmo hygienické ochrany vodního zdroje vyžaduje důsledné čištění odpadních vod v obcích a také zvláštní režim pro zemědělství. Zemědělci požadují uvolnění tohoto hospodaření k používání kejdy a chemických přípravků (hnojiv a pesticidů). S účastníky výpravy jsme ale ocenili dosavadní praxi, kdy pole s bobovitými pícninami představují alternativu ke krmení dobytka sójou z tropů a subtropů a lepší spojení rostlinné a živočišné výroby. Na pole zde byla zřejmá aplikace přímo hnoje, který má význam pro půdu k dodání organické složky. Zamezení pěstování širokořádkových plodin na kopcích zase brání zbytečné erozi půdy a škodám na ní. Diskutován byl způsob nastavení zemědělských dotací a chybějící protierozní vyhláška.

Přítomnost pesticidů ve vodě ze Želivky je spojená s hospodařením na zemědělské půdě dříve i v současnosti. Byla proto diskutována potřeba regulace na orné půdě podle zásad dobré praxe GAEC. Lesní porosty byly ukázkou výskytu monokultur sázených před uplatněním lesního zákona s požadavkem na minimální podíl melioračních dřevin. Charakter některých lesních porostů ale dokonce svědčil o nenaplňování tohoto podílu i přes platnost této legislativy. Naopak přímo na březích přehrady bylo i díky podzimnímu vybarvování listí zřejmé, že zde nejsou uplatňovány výhradně jehličnaté lesy, jak dříve hygienická ochrana přímo vyžadovala.

Skutečnou perlou nakonec byla návštěva NPP Hadce u Želivky v místě bývalého lomu. Kvetla zde řada vysazených rostlin kuřičky hadcové a dalších vzácných rostlin vázaných na substrát hadců bohatých na hořčík. Podzimní kvetení bylo dáno suchým létem a bioritmem přes nemožnost tvorby životaschopných semen v tomto ročním období.

Foto z akce - Pavel Křivka